Nenásilná komunikace
Když snaha o domluvu nefunguje: technika 4P jako opora v komunikaci
Ve své praxi se často setkávám s klienty, kteří se opravdu snaží komunikovat lépe. S partnerem, s dětmi, s kolegy, někdy i sami se sebou. Čtou knihy, hlídají si tón hlasu, přemýšlejí nad slovy. Přesto se opakovaně dostávají do stejných situací: rozhovor končí hádkou, tichem, únavou nebo pocitem, že "to zase nevyšlo".
Velmi často nejde o to, že by lidé nechtěli komunikovat dobře.
Jde o to, že padají do komunikačních pastí, které si ani neuvědomují: hodnotí místo popisu, obviňují místo sdílení, žádají místo nátlaku. A pak jsou zklamaní, že jejich snaha nenese ovoce.
Proto jsem se rozhodla sepsat tento článek a nabídnout ho jako praktické místo, ke kterému se můžete vracet. Ne jako návod na dokonalé rozhovory, ale jako oporu a strukturu, když máte pocit, že se v komunikaci ztrácíte.
Jednou z technik, kterou v terapii často používám, je jednoduchý, ale překvapivě účinný rámec 4P – Popis, Pocity, Potřeby, Přání.
Technika 4P: jednoduchá struktura, která dává komunikaci tvar
Technika 4P vychází z principů neagresivní (nenásilné) komunikace, jak ji formuloval Marshall Rosenberg.
Jejím cílem není uhladit konflikt ani potlačit emoce, ale vrátit komunikaci srozumitelnost a odpovědnost.
V celé struktuře 4P je zásadní mluvit v první osobě jednotného čísla. Nejde jen o formu, ale o podstatu této techniky. V každém kroku – od popisu až po přání – mluvím o sobě, o svém prožívání, o svých potřebách. Jakmile začnu mluvit o tom, co dělá druhý špatně, komunikace se velmi rychle přesune do obhajoby, odporu nebo protiútoku.
Současně je důležité hlídat si, aby se komunikace držela jedné konkrétní situace, kterou jsem popsala na začátku. Velmi častou pastí je sklouzávání k zobecňování a hromadění minulých křivd.
Například věta "Dneska není umyté nádobí" se snadno změní v "Ty nikdy nemyješ nádobí" nebo "A ostatně ani minulé pondělí". Tím se ale ztrácí možnost řešit to, co se děje teď – a rozhovor se mění v seznam obvinění.
Technika 4P stojí na schopnosti zůstat u jedné situace, jednoho okamžiku a jednoho prožitku. Ne proto, že by minulost nebyla důležitá, ale proto, že její vytahování v danou chvíli většinou nevede k porozumění, ale k zahlcení a uzavření druhé strany.
1. Popis – co se skutečně děje
Popis znamená pojmenovat konkrétní situaci, bez hodnocení, nálepek a domněnek.
V praxi to bývá nejtěžší krok, protože máme tendenci:
zkratkovitě interpretovat chování druhých,
dosazovat motivy a úmysly,
mluvit v obecných soudech.
Rozdíl je zásadní:
"Ignoruješ mě."
"Poslední tři dny jsi mi neodpověděl na zprávy."
Popis není slabost ani chlad. Je to základní stavební kámen porozumění. Bez něj se komunikace rychle mění v obhajobu nebo útok.
2. Pocity – jaké to ve mně vyvolává
Druhý krok nás vrací k sobě. Ne k tomu, co dělá druhý špatně, ale k tomu, co se děje uvnitř nás.
Pocity nejsou:
argument,
obvinění,
nástroj nátlaku.
Jsou informací o nás a našem prožívání popsané situace.
smutek,
vztek,
nejistotu,
bezmoc,
zklamání.
atd.
Když dokážeme pocity pojmenovat přímo, dáváme druhému šanci nás skutečně slyšet, ne se jen bránit.
POZOR! Častá past je nahrazovat pocity interpretací:
"Cítím se, že mě nerespektuješ."
"Mám pocit, že ti na mně nezáleží."
3. Potřeby – co je pro mě důležité
Potřeby jsou často nejvíce přehlíženou částí komunikace. Přitom právě ony stojí pod emocemi. Dokud sami nevíme, co potřebujeme, nemůže to vědět ani druhý.
Mluvíme o potřebách jako je:
bezpečí,
respekt,
klid,
srozumitelnost,
blízkost,
atd.
Když si uvědomíme své potřeby, přestává být konflikt bojem o to, kdo má pravdu, a stává se setkáním dvou světů s různými potřebami.
Tohle místo bývá velmi silné – a často i zranitelné. Vyžaduje upřímnost vůči sobě, ne kontrolu nad druhým.
4. Přání – co konkrétně žádám
Poslední krok dává komunikaci směr. Přání je:
konkrétní,
srozumitelné,
realizovatelné.
pokud možno jednou větou.
A hlavně: není to požadavek.
Rozdíl je podstatný. Přání připouští možnost, že druhý řekne "ne". Požadavek vytváří tlak – a tlak téměř vždy plodí odpor.
Například:
"Přála bych si, abys mi dal vědět, když se zpozdíš."
Jak to může vypadat v celku
"Když jsem dnes ráno přišla do kuchyně a v dřezu bylo nádobí z večera. (popis)
Cítila jsem podráždění a únavu. (pocity)
Protože je pro mě důležitý pocit sdílené zodpovědnosti a klidu doma, (potřeby)
udělalo by mi radost, kdybys mohl dnes večer po večeři nádobí umýt, nebo mi říct, když se ti do toho nechce. (přání)"
Není to dokonalé. Není to vždy příjemné.
Ale je to čitelné, poctivé a srozumitelné.
Na závěr
Technika 4P není kouzelná formule. Nezaručí, že se druhý změní. Nezajistí, že konflikt zmizí. A nefunguje, pokud ji používáme jako rafinovaný způsob, jak druhého "převychovat".
Ale z vlastní zkušenosti – terapeutické i osobní – vím, že dokáže změnit kvalitu rozhovorů, které by jinak skončily tichem, hádkou nebo rezignací.
Je to způsob, jak zůstat v kontaktu se sebou, i když je situace náročná.
A někdy je to to nejvíc, co můžeme udělat.