Fantazie, jako klíč k životu
Ve chvíli, kdy si přestaneme dovolovat fantazii, začne se svět zmenšovat. Zůstane jen to, co je "reálné", "rozumné", "pravděpodobné". A s tím se postupně zúží i naše možnosti.
Lidská mysl je přitom nastavená jinak. Nejen že si pamatuje minulost – neustále simuluje budoucnost. Gilbert a Wilson (2007) popisují člověka jako "stroj na předvídání". Rozhodujeme se podle toho, co si dokážeme představit. Pokud si jinou variantu života neumíme ani mentálně vyzkoušet, jako by pro nás neexistovala.
Neurověda ukazuje, že stejné mozkové okruhy, které se aktivují při vzpomínání, pracují i při představování budoucnosti (Schacter, Addis & Buckner, 2007). Takzvaná default mode network – síť aktivní při vnitřním přemítání a snění – souvisí s identitou a vytvářením osobního příběhu (Buckner, Andrews-Hanna & Schacter, 2008). Představivost tedy není luxus ani slabost. Je to nástroj, jak pracovat se svým životním scénářem.
V psychoterapeutické praxi se často objevuje věta: "Není jiná možnost." Jakmile je však klient vyzván, aby si alternativu alespoň představil – bez závazku ji realizovat – začíná se měnit vnitřní mapa. Ne realita. Zatím jen prostor možností. A právě tento prostor je opakem paralýzy.
Výzkumy bloudění mysli ukazují, že schopnost mentálně "odběhnout" podporuje kreativní řešení problémů (Baird et al., 2012). Bez této schopnosti bychom zůstali uzamčeni v tom, co už známe. Psychologická flexibilita – tedy schopnost vidět více variant reagování – je přitom jedním ze základních faktorů duševního zdraví (Kashdan & Rottenberg, 2010).
Otázka tedy nezní, zda si občas dovolíme snít. Otázka zní, co se stane, když si to zakážeme úplně.
Možná fantazie není útěk z reality. Možná je to způsob, jak si rozšířit hranice toho, co považujeme za možné.
A tak stojí za to se na chvíli zastavit:
Jaké dveře si v životě držíte zavřené jen proto, že "to stejně nejde"?
Jaká varianta by se objevila, kdybyste si ji dovolili aspoň v představě?
A co by se změnilo, kdyby možnost nebyla hned podmíněná odvahou ji uskutečnit?
Někdy stačí začít právě tam – v bezpečí vlastní představivosti.
Gilbert, D. T., & Wilson, T. D. (2007). Prospection: Experiencing the future. Science, 317(5843), 1351–1354. https://doi.org/10.1126/science.1144161
Schacter, D. L., Addis, D. R., & Buckner, R. L. (2007). Remembering the past to imagine the future: The prospective brain. Nature Reviews Neuroscience, 8(9), 657–661. https://doi.org/10.1038/nrn2213
Buckner, R. L., Andrews-Hanna, J. R., & Schacter, D. L. (2008). The brain's default network. Annals of the New York Academy of Sciences, 1124(1), 1–38. https://doi.org/10.1196/annals.1440.011
Baird, B., Smallwood, J., Mrazek, M. D., Kam, J. W. Y., Franklin, M. S., & Schooler, J. W. (2012). Inspired by distraction: Mind wandering facilitates creative incubation. Psychological Science, 23(10), 1117–1122. https://doi.org/10.1177/0956797612446024
Kashdan, T. B., & Rottenberg, J. (2010). Psychological flexibility as a fundamental aspect of health. Clinical Psychology Review, 30(7), 865–878. https://doi.org/10.1016/j.cpr.2010.03.001